fantomas 
01.06.2008 20:36Už nikdo si nedovolí Poláky podceňovat. V kvalifikaci za sebou výběr zkušeného matadora mezi kouči, Lea Beenhakkera, nechal i takové země, jako je Portugalsko, Belgie či Srbsko. S věhlasným portugalským výběrem dokonce za celý kvalifikační cyklus Polsko neprohrálo, přičemž jednou ze dvou pokusů i zvítězilo. Teď by se na svém prvním EURU mělo o postup do čtvrtfinále poprat s celkem Chorvatska.
Historie
Vznik Polské fotbalové asociace (Polski Związek Piłki Nożnej) se datuje do roku 1919, čili vznikl těsně po konci první světové války. Svůj první mezinárodní zápas odehráli Poláci o něco později, těsně před Vánocemi 1921, proti Maďarům. Premiéra to však nebyla nikterak slavná, neboť tehdejší Pozsonyiho skvadra nedosáhla ani jediného gólu a svému soupeři podlehla 0:1. Zkušený maďarský výběr, jenž měl v té době za sebou již 80 mezistátních utkání, mohl ale klidně vyhrát větším rozdílem. Neproměněná penalta ale nakonec znamenala ještě mírný (a dosti zablácený) výsledek pro debutující Poláky. Pro nás je zajímavý i fakt, že toto historické polské utkání pískal český sudí Ernst Gratz.
Nadcházející roky už byly pro Polsko přeci jen světlejší. Červenobílí se dostali na Mistrovství Světa 1938, což byla ovšem na dlouhou dobu jediná jejich účast na tak velkém šampionátu. A tak se museli Poláci až do roku 1974 spokojit jen s přátelskými zápasy, potažmo kvalifikačními cykly, končícími zpravidla neúspěchem. Těsně po válce, roku 1948, však přichází pro Poláky jeden smutný okamžik a to nejvyšší porážka v historii našeho severovýchodního souseda. Dánové je na své půdě tehdy vyklepli neskutečným způsobem – 8:0. Roku 1963 si však Polsko spravilo chuť na jiném skandinávském soupeři, když nebohému Norsku uštědřili devět branek, což je zase doposud jeho nejlepší historický počin.
Když už jsme u těch nej, počátkem 70. let přichází na scénu zlatá éra polské kopané. Poláci se dostávají na mistrovství světa v Německu roku 1974 a válí neskutečným způsobem. V týmu se v jednu chvíli sešla famózní legenda a autor nejvíce startů v dresu národního výběru (104) Grzegorz Lato spolu s forvardem Szarmachem, v té době hrajícím v životní formě (ve skupině skóroval 5krát). Právě tito borci se stali nejlepšími střelci svého mužstva (Lato i celého turnaje) a dotáhli Polsko až do zápasu o třetí místo, kde si svěřenci Kazimierze Gorskiho v památném zápase poradili po gólu Lata s Brazilcema v těsném poměru 1:0. Stále ještě s Latem a Szarmachem, navíc s mladou vycházející hvězdou, Zbygniewem Boniekem, se Poláci představili i o čtyři roky později na šampionátu v Argentině. Tam už to tak slavné nebylo, přestože Polsko postoupilo ze základní skupiny z prvního místa i před Německem. Pak však v druhém kole, ve „skupině smrti“, bylo krátké na domácí Argentince a hvězdnou Brazílii.
Tatáž hvězdná trojice táhla naposledy pospolu Poláky za dalším bronzovým úspěchem na dalším turnaji ve Španělsku, kde už ale Lato se Szarmachem byli ve stínu výjimečného Bonieka. V příštích letech už to nebylo ono – v Mexiku se Polsko dostalo jen do druhého kola a pak až na asijském šampionátu před šesti lety vypadli hned ve skupině. Stejným výsledkem skončilo i účinkování Polského výběru na zatím posledním mistrovství roku 2006.
Na turnajích věnovaných výhradně fotbalu tak Polsko dosáhlo maximálně na třetí příčku, finále si nezahrálo nikdy. To se ovšem červenobílým povedlo hned na třech letních Olympijských hrách, naposledy v Barceloně roku 1992 podlehli ve finále domácímu Španělsku 2:3, když o výhře svého týmu rozhodl Kiko až v poslední minutě. Polská kopaná pamatuje ale i vítězné olympijské finále, to však musíme zabrousit hlouběji do historie. Stalo se tak v roce 1972 v Mnichově, tedy v oněch zlatých létech polské kopané a Poláky táhl nejlepší střelec historie Wlodzimierz Lubanski, ta ještě pokračovala i rokem 76, kdy zase Polsko skončilo těsně pod vrcholem na stříbrném stupínku.
Opora mužstva
Artur Boruc (Celtic Glasgow)
Ne nadarmo se o tohoto vytáhlého golmana zajímá hned několik předních evropských klubů. Brankář glasgowského Celticu má rozhodně na víc než jen na skotskou ligu a také se očekává, že se jeho působiště s otevřením letního přestupového okénka změní. Teď se však veškerá jeho pozornost soustředí na historicky první start Polska na evropském šampionátu. Úvodní čtyři zápasy kvalifikace odchytali ještě jeho kolegové Dudek a Kowalewski, s nástupem Boruce do branky se však rázně vše změnilo k lepšímu. Poláci s ním v brance neinkasovali třikrát po sobě, a přestože je pak potkal nepříjemný výpadek formy, pro EURO si doklopýtali.
Boruc začínal se svou kariérou doma v Pogonu Siedlce, letenku do Glasgowa mu však zajistilo až úspěšné angažmá v Legii Varšava, během něhož si dokonce na své konto připsal i jeden gól z penalty. Do Celticu nejprve putoval jen na hostování, ve skotském průmyslovém městě o něj však tak stáli, že ho nakonec získali do svých řad nastálo. A neprohloupili. Boruc hned od začátku svého zdejšího působení, čili od roku 2005, chytá nepřetržitě a na svém kontě již má 132 startů.
Tento 193 metrů měřící a 88 kilogramů vážící golman vyniká především v likvidování pokutových kopů. Jeho nemalá výška ale příliš nepoznamenala ani jeho reflexy na brankové čáře, a tak lze Boruce považovat za jednoho z nejvšestrannějších brankářů na světě. Polská jednička je též známa tím, že ráda provokuje příznivce soupeře.
Ideální sestava
(4-4-2): Boruc – (zleva) Zewlakow, Bak, Jop, Wasilewski – Krzynowek, Lewandowski, Lobodzinski, Blaszczykowski – Smolarek, Zurawski
Kouč mužstva
Leo Beenhakker
Ač tento zkušený trenér koučoval dříve i slovutný Real Madrid, bezprostředně po postupu Poláků na nadcházející evropský šampionát prohlásil: „Je to rozhodně jeden z největších úspěchů v mé dosavadní kariéře.“ V historii jeho trénování (práci kouče se věnuje již pátou dekádu, od roku 1967) bychom však našli mnoho jiných obřích úspěchů. Do funkce hlavního kouče polského národního mužstva nastoupil v srpnu roku 2006 po Pawlovi Janasovi, jenž nedokázal Poláky dostat ze skupiny mistrovství světa 2006. Na tomto šampionátu však Beenhakker nechyběl: Sice nevedl Polsko, nicméně objevil se v průběhu turnaje na lavičce jedné ze senzací – Trinidadu a Tobaga. Ten trénoval již během kvalifikace a už jen to, že dostal tento karibský státeček na tak významný turnaj lze považovat za ohromné zadostiučinění.
Poprvé se širému světu uvedl Beenhakker jako trenér doma coby kormidelník Ajaxu Amsterodam, jenž vedl jen necelé dvě sezony, za to hned v té první, 1979/80 dovedl Godenzonen na vrchol ligové tabulky a taktéž do semifinále PMEZ. Pak se vydal po Evropě, namířil si to na Pyrenejský poloostrov, kde vedl nejprve Zaragozu, aby se po krátké odmlce zpátky na domácí scéně ve Volendamu upsal slovutnému Realu Madrid. Ten dovedl třikrát po sobě k ligovému triumfu, jednou k vítězství ve Španělském poháru a vysloužil si celosvětové uznání.
Pak opět cítil touhu vrátit se do rodné země a zpět v Ajaxu slavil znovu mistrovský titul, poté vedl na mistrovství světa 1990 holandskou reprezentaci, Oranjes však pod jeho vedením vypadli již ve druhém kole. Následovala krátká opětovná štace v Realu Madrid a pak putování po menších klubech (působil mimo jiné v Saudské Arábii či Mexiku), které vyvrcholilo zmíněným angažmá u výběru Trinidadu a Tobaga.
Nedávno s ním Polský fotbalový svaz podepsal smlouvu i na kvalifikaci pro mistrovství světa v Jihoafrické Republice, což překvapí jen málokoho. Tento 65letý chlapík má totiž zkrátka patent na úspěchy.
Historie
Vznik Polské fotbalové asociace (Polski Związek Piłki Nożnej) se datuje do roku 1919, čili vznikl těsně po konci první světové války. Svůj první mezinárodní zápas odehráli Poláci o něco později, těsně před Vánocemi 1921, proti Maďarům. Premiéra to však nebyla nikterak slavná, neboť tehdejší Pozsonyiho skvadra nedosáhla ani jediného gólu a svému soupeři podlehla 0:1. Zkušený maďarský výběr, jenž měl v té době za sebou již 80 mezistátních utkání, mohl ale klidně vyhrát větším rozdílem. Neproměněná penalta ale nakonec znamenala ještě mírný (a dosti zablácený) výsledek pro debutující Poláky. Pro nás je zajímavý i fakt, že toto historické polské utkání pískal český sudí Ernst Gratz.
Nadcházející roky už byly pro Polsko přeci jen světlejší. Červenobílí se dostali na Mistrovství Světa 1938, což byla ovšem na dlouhou dobu jediná jejich účast na tak velkém šampionátu. A tak se museli Poláci až do roku 1974 spokojit jen s přátelskými zápasy, potažmo kvalifikačními cykly, končícími zpravidla neúspěchem. Těsně po válce, roku 1948, však přichází pro Poláky jeden smutný okamžik a to nejvyšší porážka v historii našeho severovýchodního souseda. Dánové je na své půdě tehdy vyklepli neskutečným způsobem – 8:0. Roku 1963 si však Polsko spravilo chuť na jiném skandinávském soupeři, když nebohému Norsku uštědřili devět branek, což je zase doposud jeho nejlepší historický počin.
Když už jsme u těch nej, počátkem 70. let přichází na scénu zlatá éra polské kopané. Poláci se dostávají na mistrovství světa v Německu roku 1974 a válí neskutečným způsobem. V týmu se v jednu chvíli sešla famózní legenda a autor nejvíce startů v dresu národního výběru (104) Grzegorz Lato spolu s forvardem Szarmachem, v té době hrajícím v životní formě (ve skupině skóroval 5krát). Právě tito borci se stali nejlepšími střelci svého mužstva (Lato i celého turnaje) a dotáhli Polsko až do zápasu o třetí místo, kde si svěřenci Kazimierze Gorskiho v památném zápase poradili po gólu Lata s Brazilcema v těsném poměru 1:0. Stále ještě s Latem a Szarmachem, navíc s mladou vycházející hvězdou, Zbygniewem Boniekem, se Poláci představili i o čtyři roky později na šampionátu v Argentině. Tam už to tak slavné nebylo, přestože Polsko postoupilo ze základní skupiny z prvního místa i před Německem. Pak však v druhém kole, ve „skupině smrti“, bylo krátké na domácí Argentince a hvězdnou Brazílii.
Tatáž hvězdná trojice táhla naposledy pospolu Poláky za dalším bronzovým úspěchem na dalším turnaji ve Španělsku, kde už ale Lato se Szarmachem byli ve stínu výjimečného Bonieka. V příštích letech už to nebylo ono – v Mexiku se Polsko dostalo jen do druhého kola a pak až na asijském šampionátu před šesti lety vypadli hned ve skupině. Stejným výsledkem skončilo i účinkování Polského výběru na zatím posledním mistrovství roku 2006.
Na turnajích věnovaných výhradně fotbalu tak Polsko dosáhlo maximálně na třetí příčku, finále si nezahrálo nikdy. To se ovšem červenobílým povedlo hned na třech letních Olympijských hrách, naposledy v Barceloně roku 1992 podlehli ve finále domácímu Španělsku 2:3, když o výhře svého týmu rozhodl Kiko až v poslední minutě. Polská kopaná pamatuje ale i vítězné olympijské finále, to však musíme zabrousit hlouběji do historie. Stalo se tak v roce 1972 v Mnichově, tedy v oněch zlatých létech polské kopané a Poláky táhl nejlepší střelec historie Wlodzimierz Lubanski, ta ještě pokračovala i rokem 76, kdy zase Polsko skončilo těsně pod vrcholem na stříbrném stupínku.
Opora mužstva
Artur Boruc (Celtic Glasgow)
Ne nadarmo se o tohoto vytáhlého golmana zajímá hned několik předních evropských klubů. Brankář glasgowského Celticu má rozhodně na víc než jen na skotskou ligu a také se očekává, že se jeho působiště s otevřením letního přestupového okénka změní. Teď se však veškerá jeho pozornost soustředí na historicky první start Polska na evropském šampionátu. Úvodní čtyři zápasy kvalifikace odchytali ještě jeho kolegové Dudek a Kowalewski, s nástupem Boruce do branky se však rázně vše změnilo k lepšímu. Poláci s ním v brance neinkasovali třikrát po sobě, a přestože je pak potkal nepříjemný výpadek formy, pro EURO si doklopýtali.
Boruc začínal se svou kariérou doma v Pogonu Siedlce, letenku do Glasgowa mu však zajistilo až úspěšné angažmá v Legii Varšava, během něhož si dokonce na své konto připsal i jeden gól z penalty. Do Celticu nejprve putoval jen na hostování, ve skotském průmyslovém městě o něj však tak stáli, že ho nakonec získali do svých řad nastálo. A neprohloupili. Boruc hned od začátku svého zdejšího působení, čili od roku 2005, chytá nepřetržitě a na svém kontě již má 132 startů.
Tento 193 metrů měřící a 88 kilogramů vážící golman vyniká především v likvidování pokutových kopů. Jeho nemalá výška ale příliš nepoznamenala ani jeho reflexy na brankové čáře, a tak lze Boruce považovat za jednoho z nejvšestrannějších brankářů na světě. Polská jednička je též známa tím, že ráda provokuje příznivce soupeře.
Ideální sestava
(4-4-2): Boruc – (zleva) Zewlakow, Bak, Jop, Wasilewski – Krzynowek, Lewandowski, Lobodzinski, Blaszczykowski – Smolarek, Zurawski
Kouč mužstva
Leo Beenhakker
Ač tento zkušený trenér koučoval dříve i slovutný Real Madrid, bezprostředně po postupu Poláků na nadcházející evropský šampionát prohlásil: „Je to rozhodně jeden z největších úspěchů v mé dosavadní kariéře.“ V historii jeho trénování (práci kouče se věnuje již pátou dekádu, od roku 1967) bychom však našli mnoho jiných obřích úspěchů. Do funkce hlavního kouče polského národního mužstva nastoupil v srpnu roku 2006 po Pawlovi Janasovi, jenž nedokázal Poláky dostat ze skupiny mistrovství světa 2006. Na tomto šampionátu však Beenhakker nechyběl: Sice nevedl Polsko, nicméně objevil se v průběhu turnaje na lavičce jedné ze senzací – Trinidadu a Tobaga. Ten trénoval již během kvalifikace a už jen to, že dostal tento karibský státeček na tak významný turnaj lze považovat za ohromné zadostiučinění.
Poprvé se širému světu uvedl Beenhakker jako trenér doma coby kormidelník Ajaxu Amsterodam, jenž vedl jen necelé dvě sezony, za to hned v té první, 1979/80 dovedl Godenzonen na vrchol ligové tabulky a taktéž do semifinále PMEZ. Pak se vydal po Evropě, namířil si to na Pyrenejský poloostrov, kde vedl nejprve Zaragozu, aby se po krátké odmlce zpátky na domácí scéně ve Volendamu upsal slovutnému Realu Madrid. Ten dovedl třikrát po sobě k ligovému triumfu, jednou k vítězství ve Španělském poháru a vysloužil si celosvětové uznání.
Pak opět cítil touhu vrátit se do rodné země a zpět v Ajaxu slavil znovu mistrovský titul, poté vedl na mistrovství světa 1990 holandskou reprezentaci, Oranjes však pod jeho vedením vypadli již ve druhém kole. Následovala krátká opětovná štace v Realu Madrid a pak putování po menších klubech (působil mimo jiné v Saudské Arábii či Mexiku), které vyvrcholilo zmíněným angažmá u výběru Trinidadu a Tobaga.
Nedávno s ním Polský fotbalový svaz podepsal smlouvu i na kvalifikaci pro mistrovství světa v Jihoafrické Republice, což překvapí jen málokoho. Tento 65letý chlapík má totiž zkrátka patent na úspěchy.