Turecko

Turecká fotbalová federace byla zřízena jako jedna z posledních v dubnu 1923, hned téhož roku si však Turci odbyli svou premiéru na mezinárodní scéně a byla z toho remíza s Rumunskem 2:2. Geograficky spadá Turecko ještě do Asie, od roku 1962 však hraje evropskou kvalifikaci. Do té doby neměla tato muslimská země příliš problémů s probojováním se na světové šampionáty, na druhou stranu neměla tu možnost se podívat na turnaje pořádané jen pro Evropany. V roce 1950 se Turci poprvé ve své historii kvalifikovali na mistrovství světa, pro jistotu jim ale radost zmařily zemí zmítající finanční problémy, kvůli nimž se nemohli samotného turnaje nakonec zúčastnit. O čtyři roky později už to hráčům Turecka vyšlo a na šampionátu si zahráli. Ve své základní skupině však skončili až na třetí nepostupové příčce, přičemž si sice připsali historicky nejvyšší výhru (kterou pak později zopakovali proti San Marinu, dříve už takto porazili Sýrii) 7:0 nad Koreou, na druhou stranu je ale zase deklasovali Němci v poměru 2:7.

Příští léta byla pro Turky dosti hubená, dlouhou dobu se nemohli dostat na velký světový či evropský turnaj. Až na desátý pokus to Turkům vyšlo na evropské scéně a roku 1996 tak okusili atmosféru anglického Eura. Tento šampionát však skončil pro hrdý národ blamáží v podobě tří proher v základní skupině. Částečně si tak Turecko spravilo chuť na příštím mistrovství Evropy v Belgii a Holandsku, kde už alespoň postoupilo ze skupiny, pak však ztroskotalo na Portugalcích. I takový malý úspěch však předznamenal nástup zlaté éry turecké kopané. Za další dva roky totiž Turci šokovali širou fotbalovou veřejnost, když na asijském světovém šampionátu urvali bronzové medaile. Nutno sice uznat, že jim výrazně k postupu do semifinále pomohl i příznivý pavouk, když na své cestě potkali ještě vcelku přijatelné soupeře v Japonsku a Senegalu. Brazílie už však byla nad turecké síly, přesto ještě Turci zvládli zmobilizovat své síly a v boji o třetí příčku v krásném zápase přemoci po Japonsku další domácí tým – Jižní Koreu.

V tuto chvíli disponuje Turecko vcelku citlivě vyváženým kádrem. Ve 23členné nominaci na nadcházející šampionát však figurují už jen dvě jména, pamatující celá ona zlatá léta tureckého fotbalu. Ta zní: Emre Asik a Rustu Recber, jinak si už Turecko prošlo, dá se říct, kompletně generační obměnou. V týmu ještě zůstává Ayhan Akman, jenž si zahrál na ME 2000, nebo Nihat Kahveci či Emre Belozoglu, ti zase odjížděli roku 2002 na světový šampionát. Zato takoví Kazim Kazim, Mehmet Topal či Emre Güngör, to jsou jen tak namátkou neprověřená jména v kádru Turecka pro Euro 2008.

Ukázkový dispečer, to je Emre. Fotbalista Newcastlu, jenž ale v létě vymění Anglii za Fenerbahce (přestože ho pro velkou kopanou vychoval konkurenční Galatasaray), vybojuje ve středu pole mnoho míčů, které pak navíc neomylně rozděluje spoluhráčům. Neskonalá pracovitost mu také vynesla pozici kapitána národního mužstva. Umí perfektně vystřelit z dálky a dobře zahraje i na levém kraji záložní řady. Tam také rozjížděl svou velkou fotbalovou kariéru v Interu Milán, až postupem času se v Newcastlu vypracoval též ve výtečného středového hráče. Býval to talent k pohledání, už jako dvacetiletý poprvé nakoukl do reprezentace, pak ho však čím dál tím častěji začala srážet k zemi zranění. Nebýt jich, možná tento štírek krom turecké reprezentace táhne i nějaký evropský velkoklub.

Rustu – Balta, Asik, Cetin, Sabri – Turan, Aurelio, Emre, Kazim – Tuncay, Nihat.

Je to dost možná nejlepší trenér, kterého kdy Turecko darovalo světu. Kromě domoviny si zkusil angažmá i u věhlasných italských klubů, jakými jsou AC Milán a Fiorentina. Proslavil se zejména impozantním umem namotivovat své svěřence a vtisknout jim agresivní, nátlakový styl hry. Hovoří za něj i výsledky – již potřetí za sebou zvládl projít úspěšně kvalifikací.

Po dvouletém angažmá u Galatasaraye v letech 2002-04, v jehož barvách odehrál přes 300 utkání a jako hráč tohoto istanbulského celku nakoukl i do reprezentace, za kterou odehrál více jak 50 zápasů, si dal Terim na rok od trénování pauzu, aby se poté vrátil ještě silnější. V kvalifikaci sice Turci nepřekypovali zrovna jistotou, to lze říct leda o Řecích, přesto skalp právě obhájců triumfu v podobě venkovní výhry 4:1 se cení. Každopádně Terim se o postup Turků na závěrečný turnaj zasloužil velkou měrou, když předposlední klíčové utkání s Norskem, ve kterém nesmělo Turecko prohrát, zvládl geniálně po taktické stránce – hráči ze země půlměsíce zvládli otočit stav utkání z 0:1 na 2:1 a po výhře nad Bosnou a Hercegovinou v příštím, posledním kole, slavili postup.

Fatih Terim vedl tureckou reprezentaci již dříve v letech 1993-96 a dostal ji na evropský šampionát v Anglii. Tam Turci prohráli vše, co se dalo, a přestože i jen účast na tomto turnaji byla velkým úspěchem pro celou zem, Terim se z pozice hlavního kouče poroučel.

Turecká kvalifikace byla jako na houpačce. První čtyři zápasy znamenaly čtyři výhry, hlavně ta poslední, 4:1 na hřišti velkých rivalů Řeků hodně potěšila. Další tři utkání ale přinesly jen dva body - první za remízu s Norskem, následovala porážka v Bosně a poté opět jen bod z Malty. Další ztráta přišla v Moldavsku a když Turci v polovině října doma podlehli Řekům, kteří si tím zajistili postup, znamenalo to velkou komplikaci. Turecko pak ale zvládlo klíčový zápas v Norsku, kde vyhrálo 2:1, a když v posledním duelu zdolalo Bosnu, mohlo slavit postup, o jediný bod před Nory...

6.2. Turecko - Švédsko 0:0
26.3. Bělorusko - Turecko 2:2
20.5. Turecko - Slovensko 1:0
25.5. Turecko - Uruguay 2:3
29.5. Finsko - Turecko 0:2