Švýcarsko

Založení fotbalového svazu se datuje do roku 1895 a Švýcarsko je tak jednou z prvních zemí mimo Britské ostrovy, kde byl svaz založen. Bedlivý pohled do historie nám ale prozradí, že fotbal se v zemi Helvétského kříže hrál mnohem dříve – již v 50. letech 19. století totiž mezi sebou soutěžili švýcarští a angličtí studenti. První oficiální zápas sehrála reprezentace 12.12.1905 a prohrála v něm s Francií 0:1. Švýcarsko patřilo od prvních let k fotbalovým mocnostem – na olympijských hrách 1924 získalo stříbro a na světových šampionátech v letech 1934, 1938 a 1954 dokráčelo až do čtvrtfinále. Podobně se mu ale nedařilo na těch evropských a trvalo dlouhých 36 let, než se švýcarská reprezentace konečně na jeden probojovala. Nedařilo se jí a za malou revoluci mohla nakonec poděkovat Uli Stielikemu a Royi Hodgsonovi, kteří měli velký podíl na tom, že se dostala na MS 1994. V této době úřadovali ve švýcarském dresu hráči jako Ciriaco Sforza, Stephane Chapuisat nebo Alain Sutter a především jejich výkony na hřišti pomohly týmu k postupu ze základní skupiny. Následoval evropský šampionát v Anglii, kde mužstvo nestačilo v první fázi turnaje na domácí a Nizozemce a poté přišla hluchá léta. Fotbalisté ze země čokolády, bank a hodinek se na velkou akci podívali až v roce 2004 a nechyběli ani na MS o dva roky později. Na oba turnaje je dovedl trenér Jakob Kuhn.

Jeho start na turnaji sice byl jednu chvíli ohrožen, 23letý záložník se však stihl zotavit a bude prohánět české, portugalské a turecké obrany. Barnetta byl právem považován za jeden z největších talentů švýcarské kopané, tamní nejvyšší soutěž začal v dresu St. Gallenu hrát pravidelně již v sedmnácti letech, v roce 2002 přispěl k triumfu švýcarské sedmnáctky na mistrovství Evropy a o dva roky později se na poslední chvíli dostal do nominace pro ME v Portugalsku. Další odměnou byl přestup do Leverkusenu.

Barnettu následně nepřibrzdilo ani vážné zranění kolena a na světovém šampionátu v Německu byl jedním z nejlepších mladých hráčů. V utkání s Togem přispěl svou premiérovou trefou k výhře2:0, vysvědčení si ovšem lehce pokazil v osmifinálovém penaltovém rozstřelu. Soupeřem byla Ukrajina, Barnetta selhal a Švýcaři jeli domů.

Záložník Leverkusenu je již ve svých 23 letech jednou z klíčových postav reprezentace a právě na jeho schopnosti bude trenér Kuhn hodně spoléhat.

Benaglio - Magnin, Senderos, Müller, Degen - Barnetta, Inler, Fernandes, Cygax (Yakin) - Frei, Streller.

Poslední dny u kormidla reprezentace před sebou má Jakob Kuhn. "Své ženě jsem slíbil, že po evropském šampionátu skončím," oznámil muž, jehož v létě nahradí Ottmar Hitzfeld.

Kuhn dlouho působil u mládežnických týmů, v roce 2001 pak povýšil k reprezentačnímu áčku a tým dovedl jak na evropský šampionát do Portugalska, tak i na setkání nejlepších reprezentací světa v Německu. K tomu mu pomohla i důvěra v dravé mládí.

Kuhn je jedním z trenérů, který toho hodně dokázal i na hřišti. V dresu FC Curych nastoupil k více než 500 zápasům, získal šest titulů a pětkrát triumfoval v domácím poháru. Dres švýcarské reprezentace oblékl v 63 případech, dvakrát si pak zahrál semifinále PMEZ (1962/1963 proti Realu Madrid a 1976/1977 proti Liverpolu).

Švýcarsko jako jeden z hostitelů turnaje kvalifikaci hrát nemuselo.

6.2. Anglie - Švýcarsko 2:1
26.3. Švýcarsko - Německo 0:4
24.5.. Švýcarsko - Slovensko 2:0
30.5. Švýcarsko - Lichtenštejnsko 3:0