Švédsko

Věřte tomu nebo ne, ale je to tak. Fotbal se hrál ve Švédsku poprvé v roce 1870. Ale až v roce 1896 se hrál první ligový turnaj. Samozřejmé je, že se Švédsko stalo spoluzakladatelem FIFA a v roce 1908 sehrálo první mezistátní zápas. Liga se pak poprvé dostala do přízně diváků v roce 1925. Roku 1938, na MS ve Francii, se dočkali prvního úspěchu v podobě 4. místa. Deset let nato, na OH 1948 v Londýně, už dosáhli Švédové na madaile. A hned na ty zlaté. Po vítězství nad Jugoslávií 3:1 olympijský fotbalový turnaj vyhráli. George Raynor, trenér z Anglie, se mohl spolehnout na trojici útočníků Gunnar Gren, Gunnar Nordahl a Niels Liedholm. Jejich přezdívka byla Grenoli a v dresu AC Milán nastříleli 329 branek. Nehráli ovšem za svou zemi na MS 1950 a 1954, pro svůj profesionalismus, ale i tak si Švédsko z Brazílie přivezlo bronzové medaile po vítězství nad Španělskem 3:1.

V roce 1958 se hrálo MS ve Švédsku. Tam se již nikdo nebavil o tom, zda je profesionál nebo amatér, za domácí nastoupili opravdu ti nejlepší. A stálo to za podívanou. Ve čtvrtfinále poslali domů reprezentanty Sovětského svazu a v semifinále si poradili se Spolkovou republikou Německo. Finále proti Brazílii však bylo nad jejich síly. Nikdy předtím nepřišlo na zápasy MS tolik diváků jako ve Švédsku. Stříbro domácích, po porážce 2:5, jim bylo tou nejlepší odměnou.

I přes účast na MS v letech 1974 a 1978 se nepodařilo na slavná padesátá léta navázat. Až v roce 1990 se začalo blýskat na lepší časy. Sice tomu dost trapně vypadající porážka od Kostariky nenapovídala, ale v dresu Švédska se objevila nová generace hvězd. Tomas Brolin dirigoval, Kenet Andersson dával góly a Thomas Ravelli je naopak nedovolil vsítit soupeřům. Železnou rukou tomu vládl z trenérské lavičky Tommy Svensson. Porážka od Německa v semifinále doma pořádaného ME byla prvním krůčkem. Od dva roky později, v roce 1994 na MS v USA, to již byl pořádný a parádní krok. Ve čtvrtfinále remizovalo Švédsko s Rumunskem 2:2, ale na penalty (5:4) vyhrálo. Semifinálová porážka od Brazílie (0:1) byla jen intermezzem k vysokému vítězství nad Bulharskem (4:0) v boji o bronzové medaile. Nová generace hráčů se objevila, po neúspěších v letech 1995 až 2000, na MS 2002. O dva roky později dosáhla v Portugalsku na čtvrtfinále, s MS v Německu se Švédové loučili v osmifinále.

Stále to ještě není žádný sympaťák ani osobnost, co se týče chování na hrací ploše. Pro hru Interu Milán a reprezentace je však už teď životně důležitý. Se švédským realizačním týmem nikdy nebyl ukázkově za dobře, jeho extravagantní talent však nelze ignorovat.

Nezměrná arogance k němu patří stejně jako schopnost hladce obejít protihráče. Legendárním se stalo hlavně jeho sólo ještě v dresu Ajaxu. Pro svou nemalou výšku (194 cm) je však Zlatan Ibrahimovič výtečný též v krytí míče a zakončení hlavou. Čemu se ovšem stále dokonale neubrání, je sobectví. I to ale není na škodu, neboť jeho driblerské schopnosti a následné chladnokrevné zakončení ho také skvěle vystihují a předurčují k tomu být jednou z hvězd nadcházejícího ME.

Už teď 26letý forvard okouzluje víkend co víkend italskou Serii A, když letos opět neomylně táhl Inter Milán. Berme to ale pěkně po pořádku. Ibrahimovič začínal v rodném Švédsku, v Malmö. Ano, opravdu v rodném a to i přesto, že jeho rodiče pochází z Bosny a Hercegoviny, odtud také to na Seveřana zvláštní jméno. Už v 18 letech vystřílel Malmö v roce 2000 postup mezi švédskou elitu, když se trefil 12krát a vysloužil si tak transfer, mimochodem nejdražší v historii švédské kopané, do Ajaxu Amsterdam. Tam vydržel tři roky, během níž nasázel 32 branek, a stěhoval se do prestižní Serie A – vykoupil ho Juventus. Italskému publiku okamžitě Ibrahimovičův um učaroval, Bianconeri si ho hýčkali, jenže pak přišel korupční skandál, pád Staré dámy do druhé ligy a odchod Ibrahimoviče. Sáhl po něm Inter Milán, kde švédský mág působí dodnes a doposud v jeho dresu nasázel populární Ibra stejně branek, jako onehdy v dresu Ajaxu, jenže s tím rozdílem, že teď mu na takový střelecký počin stačilo odehrát o 20 utkání méně.

Nenechte se ale mýlit, v reprezentaci to není ten suverénní Ibrahimovič jako v Itálii. Za skandinávskou zemi se netrefil již od října 2005, což je věru smutná statistika. Dokáže teď konečně přenést klubovou formu i do reprezentačního dresu? Nebo zase pohoří a všechna odpovědnost bude padat na veterána Larssona?

Isaksson - Alexandersson, Nilsson, Mellberg, Hansson - Wilhelmsson, Linderoth, Kallstrom, Sebastian Larsson - Ibrahimovič, Henrik Larsson.

Larsi Lagerbäckovi bude příští měsíc šedesát let, přesto příliš zkušeností zatím nemá. Jako hráč nikdy neprorazil, jako trenér vedl neznámé kluby. Když ale dostal šanci, chytil jí za pačesy.

Po působeních v neznámých klubech se Lagerbäck začal protloukat mládežnickými švédskými výběry. Tak tomu bylo až do roku 1998, tehdy se stal pravou rukou trenéra tamního áčka Tommyho Söderberga a o svých kvalitách přesvědčil natolik, že o dva roky později již měli oba stejné pravomoci.

Od nástupu Lagerbäcka se Švédsko kvalifikovalo na všechny závěrečné turnaje. Na Euru 2000 se Seveřanům nedařilo, o dva roky později dokázali na světovém šampionátu v základní skupině vyzrát na Argentinu, aby následně prohráli se Senegalem. Švédové se pravidelně dostávají ze skupiny, ale nedokáží udělat další krok. Bylo tomu tak na ME 2004, po němž skončil Söderberg, i na MS 2006. Nyní by to rádi změnili a následně prorazili na světovém šampionátu 2010. Lagerbäck bude u toho, není to tak dávno, co prodloužil smlouvu.

Švédsko si zahrálo v kvalifikační skupině společně se Španělskem a narozdíl od svého soupeře se mu start do kvalifikace vydařil. Nepřibrzdila ho ani porážka v Severním Irsku, naopak hodně mu pomohla kontumační výhra v Dánsku. Seveřané směřovali k prvnímu místu, to ale nakonec připadlo Španělsku poté, co ve vzájemném utkání jasně vyhrálo 3:0. Švédové i tak postoupili s přehledem, na Dánsko a Severní Irsko měli k dobru šest bodů.

13.1. Kostarika - Švédsko 0:1
19.1. USA - Švédsko 2:0
6.2. Turecko - Švédsko 0:0
26.3. Švédsko - Brazílie 0:1
26.5. Švédsko - Slovinsko 1:0
1.6. Švédsko - Ukrajina 0:1