Francie

K prvnímu mezistátnímu zápasu nastoupil francouzský tým před 104 lety, kdy v Brusselu remizoval s domácí Belgií 3:3. V témže roce se Francie stala jednou ze zakladatelských zemí organizace FIFA. Samotný fotbalový svaz, Francouzská fotbalová federace, se svého založení dočkal v roce 1918. Reprezentace se zúčastnila hned premiérového mistrovství světa v Uruguayi v roce 1930, kde sice dokázala porazit Mexiko 4:1, avšak ani tento výsledek jí k postupu do další fáze nestačil. Podobným výsledkem pak pro Francii skončilo i mistrovství světa o čtyři roky později. O něco lépe se týmu vedlo na další schůzce světové elity. V roce 1938 se šampionát uskutečnil ve Francii, která se s turnajem rozloučila ve druhém kole porážkou s pozdějšími mistry z Itálie.

O dvacet let později získali Francouzi první medaili. Ve Švédsku dovedla dvojice Raymond Kopa a Just Fontaine svůj tým až k bronzu. Druhý jmenovaný se stal největší hvězdou turnaje. Původně sice jel na šampionát jenom jako náhradník, jenomže při zranění několika spoluhráčů dostal šanci a za důvěru se trenérovi bohatě odvděčil. Vstřelil totiž neuvěřitelných 13 branek, což je i do dneška nejlepší střelecký počin.

V šedesátých letech francouzský fotbal příliš velkou díru do světa neudělal. Vše se však změnilo s příchodem jediného muže – Michela Platiniho. Ten je s 41 brankami druhým nejlepším reprezentačním střelcem Francie. V roce 1982 dovedl mužstvo až do semifinále mistrovství světa a o dva roky později byl s devíti brankami ústřední postavou při triumfu na domácím evropském šampionátu.

Po roce 1986 čekala Francie 12 let na další účast na účast na MS. Jak to dopadlo před deseti lety, kdy Francie mistrovství pořádala, si jistě všichni pamatujeme. Zinedine Zidane tam svou zemi dovedl k historicky prvnímu titulu mista světa. Toto vítězství pak Francie potvrdila i o dva roky později, kdy v Belgii a Nizozemsku získala i evropský titul. Na další vystoupení na velké akci by ale v zemi galského kohouta nejraději zapomněli. Coby úřadující světový šampion totiž Francie v Japonsku a Jižní Koreji totálně propadla a s turnajem se loučila už po základní skupině, navíc bez jediného vítězství.

Na ME v Portugalsku to bylo jenom o něco málo lepší a vyřazení ve čtvrtfinále s Řeckem bylo velkým zklamáním. Daleko lépe si Francie vedla před dvěma roky na schůzce nejlepších reprezentací planety. Zinedine Zidane se s kariérou loučil červenou kartou a stříbrnou medailí, Francouze o zlato připravila Itálie a penaltový rozstřel.

Na předloňské mistrovství světa odjížděl ještě jako neotrkaný mladík, už tam však zaujal svou dravostí, rychlostí, schopností obejít protihráče a přesně od lajny nacentrovat do vápna. Teď už před nadcházejícím evropským šampionátem plní Franck Ribéry roli vůdčí postavy francouzské ofenzivy. Zlepšil se v koncovce, což byl jeho doposud největší neduh, a ubral na mladistvé zbrklosti. Zkrátka během chvilky dorostl do skutečné hvězdy, o čemž svědčí i fakt, že již ve svých 25 letech táhne věhlasný Bayern Mnichov.

Charismatický mladík s ošklivými jizvami na pravé tváři, pozůstatky po autonehodě, načal svou kariéru v Boulogne, skromném francouzském městečku, kde se také narodil. Dále cestoval po klubech Alés, Brestu či Mét. Taková nepříliš atraktivní působiště ho však po pár letech omrzela a vydal se do Turecka, konkrétně se usídlil v Galatasarayi. Zdejší angažmá nikoho moc nezajímalo a ani nebylo proč. Vždyť Ribéry odehrál v zemi půlměsíce 14 ligových utkání, přičemž neskóroval ani jednou, žádná statistika k popukání. Za zmínku však stojí jeho gól, který dopomohl k debaklu konkurenta z Fenerbahce ve finálovém boji o Turecký pohár. Nicméně stalo se, že ho neváhal francouzský Olympique Marseille vykoupit za šokující sumu 10 milionů eur. Ve Francii ho takřka nikdo neznal, o to víc pak byl každý překvapen Ribéryho výkony.

Agilní křídlo se hned zabydlelo na pravém kraji záložní řady Marseille a permanentně větralo soupeřovy obrany. V roce 2006 si Ribéry zahrál na mistrovství světa, přestože do té doby dres národního týmu neoblékl ani jednou. Po příští sezoně se mohl honosit titulem nejlepšího hráče francouzské Ligue 1, a tak nebylo divu, že ho v létě z Francie vykoupil mnichovský Bayern a zaplatil za něj 22 milionů eur. Ribéry neváhal, jeho hvězda zářil nadále a výsledkem je další ocenění pro nejlepšího hráče, tentokráte Bundesligy. Otázka teď zní: Utrží Ribéry takové úctyhodné ocenění i na nadcházejícím Euru? Nápověda: Potenciál na to rozhodně má.

Coupet - Abidal, Gallas, Thuram, Sagnol - Malouda, Nasri, Makelele, Ribéry - Henry, Benzema.

Raymond Domenech si velké renomé získal již jako hráč, ve funkci trenéra mu to jde ještě o něco lépe a s francouzskou reprezentací málem vyhrál světový šampionát. O zlatou medaili ho před dvěma roky v Německu připravil penaltový rozstřel.

Domenech si během své hráčské kariéry vyzkoušel dresy Lyonu, Štrasburku, PSG, Bordeaux a Mulhouse. Pro útočníky nepříjemný obránce si na své konto připsal osm startů za národní tým, v roce 1973 vybojoval s Lyonem Francouzský pohár a získal dva mistrovské tituly (1979 se Štrasburkem a o pět let později s Bordeaux).

Trenérskou dráhu 56letý Domenech odstartoval v Mulhouse. Následně se přesunul do Lyonu, který přivedl mezi francouzskou elitu a upoutal zájem pánů starajících se o národní tým. Nejprve se ujal kormidla jednadvacítky a největšího úspěchu s ní dosáhl na mistrovství Evropy v roce 2002, kdy jeho tým prohrál až ve finále s Českou republikou. V létě roku 2004 hledala Francie nového trenéra pro seniorskou reprezentaci, v úvahu přicházeli třeba Laurent Blanc nebo Jean Tigana, FFF ovšem dala důvěru Domenechovi. A udělala dobře, pro mnohé nepříliš známý trenér dostal tým na MS do Německa a sahal dokonce po zlatu. O to ho již podruhé v kariéře připravily penalty, po české jednadvacítce tentokráte měli pevnější nervy Italové.

Domenech nepatří mezi nejpopulárnější trenéry a v případě neposlušnosti neváhá sáhnout k tvrdým trestům. Své o tom ví především David Trezeguet, útočník Juventusu má s Domenechem spory a k pozvánce na ME mu v uplynulé sezoně nepomohlo ani dvacet ligových branek.

Hodně dramatická byla kvalifikační skupina B, kde měli kralovat reprezentanti Itálie a Francie. Svěřenci Raymonda Domenecha odstartovali dobře a po výhře v Gruzii oplatili Italům porážku z finále světového šampionátu. Francie se mohla pyšnit neprostupnou obranou, ve dvanácti zápasech dostala jenom pět branek a čisté konto udržela také v Itálii, přesto si kvalifikaci značně zkomplikovala. Nedokázala totiž najít recept na skotskou defenzívu, v každém utkání s tímto soupeřem navíc jednou inkasovala a Skotsko favorizovaného soupeře obralo o všechny body. Následovaly dvě výhry, jejichž význam ještě umocnila porážka Skotska v Gruzii. V posledním utkání na Ukrajině tak Francie již měla zajištěný postup.

6.2. Španělsko - Francie 1:0
26.3. Francie - Anglie 1:0
27.5. Francie - Ekvádor 2:0
31.5. Francie - Paraguay 0:0
3.6. Francie - Kolumbie 1:0