Česko

Československá fotbalová historie je hodně bohatá. Náš tým vtrhl na světovou scénu jako uragán a ve svém prvním mezistátním zápase v roce 1920 na olympijských hrách rozdrtil Jugoslávii 7:0. Na tomto turnaji se tým dostal až do finále, kde nastoupil proti Belgii, ale na protest proti rozhodčím jej ve 35. minutě opustil. Obrovského úspěchu pak Československo dosáhlo o 14 let později. Na světovém šampionátu se tehdy dostalo až do finále, v němž nakonec za přispění rozhodčích podlehlo domácí Itálii po prodloužení 1:2. Mužstvu tehdy šéfovali brankář František Plánička a nejlepší střelec šampionátu Oldřich Nejedlý. Dalšího obrovského úspěchu na světové scéně dosáhlo Československo v roce 1962, kdy pod vedením Josefa Masopusta podlehlo až ve finále Brazílii 1:3. Ještě o dva roky dříve si z mistrovství Evropy přivezli naši reprezentanti bronz. Zlatým písmem je však zapsán rok 1976. Parta okolo kapitána Antonína Panenky se totiž v Bělehradu stala mistrem Evropy. Ve finále se nám tehdy postavilo Německo a o vítězi rozhodovaly po remíze 2:2 až pokutové kopy. V páté sérii tehdy nedal Uli Hoeness a celé drama definitivně rozhodl svým "vršovickým dloubákem" Antonín Panenka.

A tým sbíral úspěchy i nadále. Z olympiády v Moskvě přivezl zlato a úspěšný rok 1980 završil ziskem bronzové medaile z evropského šampionátu. V následujících letech však českoslovenští reprezentanti nedokázali udržet vysoký standard. Opět se připomněli v roce 1990 na mistrovství světa v Itálii, s nímž se loučili ve čtvrtfinále prohrou s pozdějšími šampióny z Německa. Éra československého fotbalu skončila 1.1.1993. Tehdy se totiž Československo rozpadlo na dva celky – Českou republiku a Slovensko. Po neúspěšné kvalifikaci na MS 1994 se do mužstva ČR dostali talentovaní hráči jako Patrik Berger, Karel Poborský nebo Pavel Nedvěd a v kombinaci se zkušeností v podobě Miroslava Kadlece a dalších to byli právě oni, kdo se postaral o největší úspěch v historii české kopané.

Na Euro 1996 odjížděli naši reprezentanti v pozici outsidera. Ve skupině ale dokázali vyřadit sebevědomé Italy a Rusy a svou spanilou jízdu šampionátem zakončili až ve finále, kde je zastavili Němci. Česko sice tehdy brankou Patrika Bergra z pokutového kopu vedlo, jenomže střídající Oliver Bierhoff dokázal vyrovnat a v prodloužení poté strhnout vítězství na německou stranu. Česká republika následně postoupila i na ME do Nizozemska a Belgie (třetí místo ve skupině za Francií a Nizozemskem) a v roce 2004 o sobě dala hodně hlasitě vědět v Portugalsku. Český tým na Pyrenejském poloostrově jako jediný vyhrál všechny tři úvodní zápasy a již po výhře nad Nizozemskem slavil postup do čtvrtfinále. V tom se mu postavili Dánové, diváci viděli tři branky a všechny v síti severoevropského týmu. Semifinále znamenalo velká očekávání a zároveň obrovské zklamání, Řecko v normální hrací době ubránilo remízu 0:0, v prodloužení pak převzalo otěže zápasu a v poslední minutě prvního nastavení se hlavou trefil Dellas. Pravidlo "stříbrného gólu" našim již nedalo šanci na odpověď, sen se rozplynul a podle mnohých nejsympatičtější tým šampionátu bral jenom bronz.

Rok 2006 znamenal další velký úspěch v podobě historicky první účasti České republiky na mistrovství světa. Ve skupině s Itálií, USA a Ghanou si tým Karla Brücknera měl zajistit postup do osmifinále, o čemž snad nikdo nepochyboval po úvodním galapředstavení proti Spojeným státům. Tento zápas měl jednu velkou kaňku - zranění Jana Kollera. Reprezentace bez svého nejlepšího střelce selhala v duelu s Ghanou a v závěrečném zápase nestačila ani na Itálii. Německo tak opouštěla se sklopenými hlavami.

Petr Čech je jistotou a základním stavebním kamenem české reprezentace. Když si ho z Blšan vytáhla Sparta a zaplatila za něho 22 milionů korun, řada fanoušků jenom nechápavě kroutila hlavou, jenomže vytáhlý brankář všechny pochyby okamžitě rozptýlil, překonal rekord naší ligy v neprůstřelnosti a upoutal na sebe pozornost řady velkoklubů. Mladý brankář tehdy zvolil cestu přes francouzské Rennes a tato volba se ukázala jako velice správná. Čech ve Francii nezklamal a tou dobou nikoho nepřekvapilo, že z něho Chelsea udělala nejdražšího brankáře Premier League.

Čechovi je sice teprve 26 let, úspěchů ale již posbíral nespočet. Fanoušci a odborníci ho pravidelně řadí mezi nejlepší brankáře světa, s Chelsea dvakrát vyhrál Premier League, dostal se do ideální sestavy evropského šampionátu v Portugalsku, v roce 2002 dovedl lvíčata k titulu mistrů Evropy v kategorii do 21 let. A mohli bychom pokračovat. V domácím kvalifikačním duelu o ME 2008 s Německem nastoupil k padesátému reprezentačnímu startu, na půdě stejného týmu se pak poprvé stal kapitánem.

V uplynulé ligové sezoně se Čech nevyvaroval několika chyb, navíc ho brzdila zranění. To nejhorší ho potkalo v roce 2006, kdy mu Stephen Hunt z Readingu způsobil frakturu lebky a český brankář bude až do konce kariéry nosit ochrannou helmu.

Čech - Grygera, Ujfaluši, Rozehnal, Jankulovski - Sionko, Plašil, Galásek, Matějovský, Polák - Koller.

Skvělý filosof a stratég strávil většinu své aktivní i trenérské kariéry v Olomouci. Odtud se přesunul do Drnovic a později povýšil na post kouče reprezentace do 21 let. Prvního velkého úspěchu dosáhl na ME hraném na Slovensku, kde svůj tým dovedl až ke stříbrným medailím. Stačila pak neúspěšná kvalifikace na světový šampionát do Japonska a Jižní Koreje a Brückner opět povýšil, tentokráte na post trenéra A týmu. Do mužstva postupně zabudovával hráče z mládežnických reprezentací a výsledkem byla více než 20 zápasů trvající šňůra bez prohry. Důležitým krokem byl fakt, že Brückner brzy našel společnou řeč s největší hvězdou týmu Pavlem Nedvědem. Je přesně typem lodivoda, který se snaží dát svému mužstvu maximum. Často se dívá na videokazety s nahrávkami zápasů nejbližších protivníků a pro uklidnění poslouchá Mozarta.

Brückner se poslední dobou snaží vyvarovat experimentů a v nominaci dává přednost již vyzkoušeným hráčům, přesto mu nikdo nemůže upřít obrovský přínos a také úspěchy. Na ME v Portugalsku získal bronz a je prvním trenérem, jemuž se podařilo dostat Českou republiku na světový šampionát. Turnaj v Rakousku a Švýcarsku je jeho posledním, Brückner již před několika měsíci ohlásil plánovaný odchod.

Jako spolufavorit skupiny D začal český tým kvalifikaci na výbornou, výhrami nad Walesem, na Slovensku a se San Marinem, rok 2006 pak zakončil cenným bodem z Irska. První polovina roku 2007 už ale tak ideální nebyla. Přišla prohra s Německem, utrápené výhry nad Kyprem a San Marinem, remíza ve Walesu a hlavně nepřesvědčivé výkony. Na podzim tak českou reprezentaci čekal jeden z nejdůležitějších zápasů kvalifikace, doma s Irskem. Češi jej zvládli, vyhráli 1:0 a udělali rozhodující krok na šampionát. Ve zbývajících zápasech jim stačila jedna výhra a ta přišla nečekaně hned v dalším utkání - v Německu svěřenci trenéra Brücknera zvítězili pohodlně 3:0 a nejen že si zajistili postup, ale také se dostali do čela skupiny, kde už se díky výhrám nad Slovenskem a na Kypru v závěrečných zápasech udrželi.

6.2. Polsko - Česko 2:0
26.3. Dánsko - Česko 1:1
27.5.. Česko - Litva  2:0
30.5. Česko - Skotsko 3:1