Nový stadión se neotvírá každým dnem. Dokonce snad ani ne jednou za rok se objeví na mapě fotbalové současnosti další svatostánek, chrám jeho veličenstva fotbalu. 7. května 2008 se dočkala Slavia Praha. Ale nejen ona se může radovat. Myslím si, že důvod ke spokojenosti musí mít každý, kdo fotbalu u nás fandí.

Dovolte mi, abych v tento pro Slavii, ale také pro český fotbal, tak důležitý okamžik, napsal ve čtyřech pokračováních něco o starověku, středověku, novověku a současnosti tohoto klubu. A zároveň vyzývám píšící příznivce Sparty, Baníku, Brna a dalších česko-moravsko-slezských klubů, aby napsali něco podobného o těch, kterým fandí oni. Založme si takový archiv kamarádství. Samozřejmě, že budeme stále "nepřátelé na život a na smrt"! Ale budeme mít něco společného. A jelikož Slovensko bylo součástí naší minulosti, a pro mnohé z nás je i její přítomností, přivítáme jistě zajímavé čtení z Bratislavy, Žiliny, Trnavy, Trenčína, Košic, Prešova...

Tak to začalo

Dějiny klubu se začaly psát 2. listopadu 1892. Tento den byl totiž založen Akademický cyklistický odbor Slavia (ACOS), který se stal součástí již existujícího pražského vlasteneckého spolku Literární a řečnická Slavia. Uvědomme si, že naše vlast byla součástí Rakousko - uherska, Vídeň nám chtěla poroučet ve všem, potlačovala naši rodnou řeč, vzdělání, atd. Také proto bylo velice důležité každé takové nově vznikající hnutí, ať se jednalo o spolky umělecké, jako v případě Slavie, tak dělnické a tělocvičné, jako tomu bylo například u věčného rivala, Sparty. Z cyklistů se postupně stali fotbalisté a stejně jako Sparta považují za výchozí bod své historie rok 1893. Do míče začali předchůdci dnešní Slavie kopat nejdříve na cvičišti Klubu velocipedistů Blesk a později v prostoru cyklistické dráhy na žižkovské Ohradě.

Oficiálně byla Slavia založena 31. května 1895. Na podzim předchozího roku totiž c.k. úřady rozpustily původní Slavii. Ta jim byla trnem v oku pro propagací svého slovanství, češství a zabavily jí veškerý majetek. Fotbalový odbor sice vznikl až 21. ledna 1896, ale to již slávisti vesele proháněli mičudu hezkých pár měsíců.

Toto je nejstarší český sportovní dres!

Přesně 25. března 1896 nastoupili slávisté Na Císařské louce k prvnímu zápasu turnaje, který měl docela zajímavý název: Národní zápasy mužstev kopaný míč cvičících! Všech 11 hráčů, tedy včetně brankáře, mělo červenobíle svisle půlené košile, s rukávy v opačných barvách a s červenou pěticípou hvězdou v bílém poli na levé straně hrudi. Ta hvězda, na rozdíl od později komunisty hojně užívané, měla jeden cíp směrem dolů. Tak tomu bylo před 102 lety, tak tomu bude po věky věků! Prvním soupeřem byl tým AC Praha a Slavia vyhrála 5:0.

O čtyři dny později došlo k události, která poznamenala historii dvou nejslavnějších klubů u nás. V prvním utkání narazila Slavia na Spartu! A narazila doslova a do písmena, prohrála 0:1. A teď začnou příznivci Sparty rejpat, popichovat a smát se. Podle tehdejších, velice zajímavých a úsměvných pravidel, museli gól uznat oba kapitáni. No a ten slávistický, Karel Freja, prohlásil, že podle něj gól nebyl! A tak rozhodčí Josef Rössler - Ořovský neměl na vybranou a po skončení utkání do protokolu, byl vůbec nějaký? napsal, že výsledek je 0:0! Dovedete si to představit dnes? To by asi všechna utkání končila nerozhodně! Turnaj vyhráli studenti gymnázia hrající pod názvem CFK Kickers, porazili Slavii 2:1. A z tohoto souboje známe první sestavu. Nikdo si již na tato jména nepamatuje, ale je slušností si je dnes, po 112 letech, připomenout: Semanský - Hlavnička; Strádal - Nedvěd; Benetka; Štěpán - Moučka; Zahrádka; Freja; Heuschneider; Pressler. Rozestavení? 2 – 3 – 5!

Ještě dvě události z tohoto roku stojí za zaznamenání. Slavia hrála 14. května znovu s AC Praha a poprvé na letenské pláni, která se na dalších více než 50 let stala jejím domovem. Měla hrát také se Spartou, ale někdo na hráče žaloval, že prý "holdují hře, která vede k zhrubnutí mládeže a odvádí ji od studia"! A tak páni profesoři gymnázií si na nešťastné mladíky počíhali hned za lajnou a odvedli je do školních škamen. Po generace se traduje, že žalobníčci pocházeli z řad předchůdců dnešních Sivoků a Řepků... Sice se to nikdy neprokázalo, ale pravděpodobně toho dne začala ona "neláska" mezi Slavii a Spartou.

Slavia a dlouho nic

Dlouhá léta neměla Slavia konkurenci. Všechny své soupeře porážela rozdílem třídy a to mnohdy nastoupila rezerva nebo dokonce třetí tým. Domácí mistrovství vyhrávala jedno za druhým. Dalším historickým dnem se stala neděle 8. ledna 1899. Jako první český tým nastoupila k mezinárodnímu utkání. Soupeřem byl výběr Berlína a gól nepadl. Koncem března se na Letné představili studenti z Oxford University, z kolébky kopané, Anglie. Slavia podle očekávání podlehla 0:3, ale to byl na tehdejší dobu a poměr sil velice dobrý výsledek. Jen na pár týdnů Sparta vystrnadila Slavii z českého trůnu. Koncem roku 1904 se nějak sešívaní rozhádali, fenomenální střelec Jan Košek a několik dalších přešli přes tramvajové koleje a oblékli dres konkurence. Ale dlouho to nevydrželi a kajícně se vrátili. Slavia nekralovala pouze české kotlině, byla v té době nejlepším týmem rakousko-uherské monarchie. Strůjcem tohoto úspěchu byl první profesionální trenér a ještě k tomu zahraniční! Jmenoval se John William Maden a byl ze Skotska. Přezdívali mu Dědek (podobnost čistě náhodná!) a poslouchali ho na slovo! Přečtěte si slova pana Ferdinanda Scheinosta, velikého sparťana a funkcionáře tohoto klubu: "Nejslavnější mužstva Evropy, amatérská i profesionální, utrpěla v Praze debakly. Porážka profesionálů ze Southamptonu byla senzací! Hráči Slavie byli doma miláčky mas a jejich start v cizině velkou událostí". Zápasy se Spartou? Balzám na dnes tolik zkoušenou slávistickou duši! V listopadu 1907 9:1, Bělka dal 5 gólů. Více než 3 roky byly všechny vztahy na bodu mrazu, až pak se znovu Sparta Slavii postavila. Za nepřetržitého deště a v moři bláta to tentokráte skončilo "jen" 5:1.

Ale síla Sparty rostla a další zápas byl očekáván s napětím a jistou nervozitou. Poslední březnovou neděli roku 1911 se schylovalo k senzaci. Sparťani bojovali jako lvi a v poločase nečekaně prohrávali jen 2:3. Z kabin se ovšem vrátila jiná Slavia, přezutá do nových kopaček, které tolik na mokrém povrchu neklouzaly. Konečný výsledek? 9:2 pro červenobílé.

Deset mistrů Evropy

FIFA rozhodla a česká část Rakousko - uherska zmizela z mapy členských zemí. A také angličtí amatéři již nebyli zastoupeni. Francie s touto diskriminací nesouhlasila a z FIFA vystoupila. Všichni postižení pak založili vlastní federaci, UIAFA, a v květnu 1911 sehráli Mistrovství Evropy. Smějte se a bavte se, ale Francouzi a ostrovní amatéři byli pořádně silní soupeři. Naši se však nezalekli, první porazili 4:1 a ty druhé 2:1. V sestavě bylo 10 hráčů Slavie. Zdálo se, že pánování Slavie je zde jednou provždy. Ale začalo se blýskat na časy...

Konec nadvlády

Září 1911, Slavia - Sparta 3:1 a to se hrálo jen 2 x 15 minut. Ale 1. října stejného roku bylo všechno jinak. Sparta poprvé v řádném utkání Slavii porazila. Také 3:1... Slavia prohrává na jaře roku 1912 s žižkovskou Viktorkou 2:3 a pak nastoupí 3x proti Spartě. Výsledky? 0:4, 1:1 a 0:2! Česku, stále ještě součásti monarchie, začíná vládnout triumvirát. Slavia, Sparta a Viktorka Žižkov. Sparta vyhrává první řádné Mistrovství země (1912), za rok to druhé zase Slavia, když ve finále poráží Moravskou Slavii Brno 2:0. V letech 1913 a 1914 Slavia 2x prohrává ve finále Poháru dobročinnosti s Viktorii (0:2 a 0:1). Začíná 1. světová válka a na fotbal tak nějak není čas ani chuť. Mistrovství roku 1914 se ani nezačne, o rok později se hraje jen Přebor Prahy, Slavia ve skupině poráží Spartu 5:1, ve finále pak SK Smichov 14:0, ale nemá to žádnou úroveň. Za obě "S" nastoupili jen dva fotbalisté z předválečného základu. Ostatní stříleli z jiných zbraní...

A zde se rozloučíme se starověkem. V letech 1918 - 1939, tedy v době od konce jedné do začátku druhé války, Slavia žila nejdříve ve stínu nezapomenutelné Železné Sparty, aby pak získala 6 titulů za 7 let. Ve finále MS 1934 hrálo za reprezentaci 8 hráčů Slavie, která se postupně stala korunním princem Středoevropského poháru. A pak přisel Pepi Bican! Slavia vystoupila na vrchol, získala 4 tituly v řadě, ale byly to ony okupační...