Loučí se s reprezentační kariérou snad v tu nejnevhodnější chvíli, tedy po kolapsu Čechů v utkání s Turky. Lidové rčení "V nejlepším je třeba skončit" zřejmě Janu Kollerovi naštěstí nic neříká. Kdyby totiž ano, tak by to znamenalo, že by populární Dino neoblékl reprezentační dres s lvíčkem na prsou od úspěšného Eura 2004, tedy o čtyři roky dříve než se rozhodl přestat svou vlast reprezentovat, což by byla převeliká škoda.

Bůh ho sice neobdaroval hordou fotbalového nadání a taky, přiznejte se, kdo o něm alespoň jednou jedinkrát nezapochyboval? Tipuji, že vás, skeptiků, bude dost a ani já nejsem výjimkou. Přesto vyrostl v neodmyslitelného tahouna české reprezentace. Čím to? Jednoduše – jeho gigantická postava nedává soupeři příliš šancí obrat ho o balon, občas zadáky zase Jenda vypeče jednoduchým sklepnutím balonu spoluhráči přibíhajícímu z druhé vlny.

V prvém případě, tedy když se rozhodne ponechat si mičudu pro sebe samotného, soupeřova defenziva může rovnou začít bít na poplach. Kollera totiž zdobí i vytříbený čich na góly, jinak si totiž snad ani nelze vysvětlit jeho 55 gólů v reprezentačním dresu. Pravdou sice je, že většinu svých branek v "nároďáku" vsítil hlavou, párkrát však český výběr podržel i přesnou trefou nohou. Tak například za jeho gól proti Irsku v kvalifikačním cyklu na letošní Euro, který určil remízu 1:1, by se nestyděla řada předních evropských střelců.

V případě druhém se takřka jistě rodí také nepříjemná situace pro soupeřovu obranu. Není žádným tajemstvím, že Karel Brückner stavěl svou hru právě na Janu Kollerovi a jeho nemalé postavě. Dlouhé nakopávané míče, sklepnutí od českého obra do druhé vlny, jedna přihrávka, druhá a střela. Podobně jednoduchou rovnici často český národní výběr vyznával a nejednou také slavila úspěch, ač si na Kollera dával soupeř sebevětšího "majzla". Jako důkaz vám může posloužit překrásná gólová trefa Milana Baroše z utkání s Nizozemci na minulém Euru právě po obratné hře Jana Kollera hrudníkem.

Ať se projevil tak nebo onak, jedno je jisté: Neslavným utkáním s Turky se rozloučila s reprezentačním dresem ikona české reprezentace, leckdy odepisovaná, jindy zase vynášená do nebes. Každopádně o jeho důležitosti pro tým svědčí jeden nepopíratelný fakt. Na prvním vystoupení na mistrovství světa v historii samostatné České republiky, předloni v Německu, naši začali skvěle. Proti USA vedli gólem koho jiného než Jana Kollera 1:0, po více jak půlhodině hry zvyšoval krásnou ranou z dálky Rosický, jenže pak, těsně před koncem první půle, to přišlo. Jan Koller se z ničeho nic v pokutovém území skácel k zemi. Někdo to bral jako chabý pokus o penaltu, zbylá část tušila, že je zle. Český velikán se totiž nikdy jen tak pro nic za nic neválí po zemi a už vůbec nemáchá zběsile rukou, jako by si žádal střídání. To nakonec také potřeba bylo a odstartovalo český krach na šampionátu. Česká výprava už bez Kollera ještě dotáhla duel s Američany do vítězného konce, pak však po porážkách od Ghany a Itálie balila kufry. Bez Kollera to zkrátka nešlo.

Jan Koller pochází ze Smetanovy Lhoty, což je obec situovaná do oblasti jižních Čech. Zde také fotbalově vyrůstal a hodlá tu mimochodem též kariéru ukončit. Do Prahy, konkrétně Sparty, přišel roku 1994 z Milevska a prozatím se stal leda tak terčem škodolibých posměšků opírajících se zejména o jeho postavu (měří 202 cm). Krom svého vzhledu zaujal Pražany i svým víceméně komickým vystoupením před kamerami televize Nova, když po vydařeném vystoupení v rudém dresu proti Bohemce, které navíc přikořenil vítěznou trefou, jen těžko odpovídal na otázky Václava Tittelbacha. Tenkrát zkrátka zapůsobil jako pravý nefalšovaný kluk z vesnice, na hřišti však byl poté, co se přestěhoval z Čech do Belgie, k nezastavení.

V Lokerenu vydržel tři roky a za 97 utkání stihl belgickým soupeřům nastřílet 43 branek, což je vskutku úctyhodná bilance. Těsně před svým přestupem do věhlasnějšího Anderlechtu si také odbyl debut v reprezentačním dresu, když si v únoru roku 1999 zahrál proti Belgii. S národním týmem pak cestoval na Euro 2000 a se spoluhráči z "nároďáku" se rozloučil až po osmi letech. Ale zpátky k jeho klubové kariéře – Koller ve fialovém trikotu Anderlechtu skóroval za mnohem menší porci zápasů tolikrát, kolikrát v Lokerenu a vysloužil si lukrativní angažmá v Borussii Dortmund. Zde se setkává s krajanem Tomášem Rosickým, s nímž zanedlouho vytvoří obávanou ofenzivní dvojici mužstva. V očích fanoušků Schwarzgelben se stal miláčkem a ikonou klubu a ten opustil až po pěti letech v roce 2006 spolu s Tomášem Rosickým, aby se upsal Monaku. Od té doby se na klubové úrovni trápí, je však známo, že z něj Karel Brückner vždy dokázal vymáčknout mnohem víc než klubový trenér. Za reprezentaci tak válel dál a neustále představoval ohromnou hrozbu pro obranu soupeřů.

Teď je třeba si uvědomit jednu podstatnou věc. Generace právě okolo populárního Jendy ze Smetanovy Lhoty opouští scénu a přepouští místo mladším. To však neznamená, že bychom měli na persony, jakými byli "nemotorný" Jan Koller, "pomalý" Tomáš Galásek, "nevlastenecký" Nedvěd či v neposlední řadě často kritizovaný kouč Karel Brückner, zapomínat. Tito lidé si zaslouží nespornou úctu za to, co pro český fotbal odvedli za skvělou práci a co na tom, že pro Českou republiku nevybojovali žádnou zlatou medaili. Pro nás to totiž, vážení, byla ona pověstná zlatá generace, o kterou teď přicházíme, a přesto na ni nepřestáváme plivat špínu.