Rok se s rokem sešel a zase je tu stará známá písnička. Slavia už tradičně prohospodařila svůj pracně budovaný náskok a ze druhého místa se dívá na záda Spartě. Fanoušci těch hráčů v sešívaných dresech musí mít opravdu masochistické sklony.

Každý rok je to ten samý song. Sparťanům zní tenhle evergreen jako rajská hudba, slávistům jako když přejíždíte nehty po školní tabuli. Tak by se dalo charakterizovat i letošní fotbalové jaro.

Zatímco rudá mašina válcuje jednoho soupeře za druhým, udýchaná slávistická lokomotiva už poztrácela všechno, co si na podzim nadjela a pomalu ale jistě nabírá zpoždění. Že se jí ho povede ještě před příjezdem do cílové stanice dojet, nevěří snad ani její strojvůdce Karel Jarolím.

Na podzim Jarolíma velebili všichni. Postoupil s klubem poprvé v historii do Ligy mistrů a navíc s ním hrál snad nejlepší fotbal v celé galaxii. Podle redaktorů Sportu určitě. Jenže v zimě asi géniovi přeskočilo, protože jeho nákupy chápal málokdo.

Že místo Vlčka přišel Toleski se Střihavkou, to se dá pochopit. Ale dál? Blažek - nula. Marek Jarolím - to samé. Uchytil se snad ještě Jaroslav Černý z Českých Budějovic. Jenže o tom pak Jarolím řekne, že neunese boj o titul. Proč tedy přišel? Kvůli němu neměl jistotu na podzim zářící Pudil, kterého pak v Teplicích zesměšnil veterán Verbíř.

Korunu všemu ale nasadila Slavia poslední den přestupového termínu. Martin Abraham přišel ze Sparty za deset milionů korun. Že toho moc neodehrál a proslul hlavně extempore s rozhodčími na teplických Stínadlech, to bylo Jarolímovi jedno. Stejně jako zvěsti o jeho problémové povaze. Sparťané doufali, že nasadili do kožichu příslovečnou vešku a nedávná Abrahamova kontroverze s asistentem Řehákem jim dala za pravdu.

Děkovný dopis pošlou fanoušci rudých po sezóně nejspíš také Davidu Kalivodovi. Dlouholetý náhradník v červenobílém jim sice dal v derby gól. Pak se ale nechal hloupě vyloučit, umožnil tak Spartě vyrovnat a navrch připojil neproměněnou penaltu v dalším kole v Plzni. Ač se slávisté dušovali, že je to nezlomí, zvládli už jen těsně porazit Liberec. V dalších dvou kolech nepřidali ani bod. Navíc jejich penaltové exekuce baví republiku už čtyři týdny. Načal to Kalivoda. Díky Davide!

Jarní prokletí Slavie měl zlomit Vladimír Šmicer. Muž přezdívaný Štístko, velký fotbalista. Jenže na jaře a vlastně už i na podzim to byl spíš smolař. Těžko říct, jestli by s ním v sestavě Slavia uspěla lépe, ale mám takový pocit, že ne. Ten klub je zkrátka prokletý.

Nedávno jsem četl na internetu článek, v němž stálo, že Slavia by ligu nevyhrála, ani kdyby v ní hrála sama. Asi na tom něco pravdy bude. Třeba se to změní s novým stadionem, ale o Věčně druhých se budou za pár let vyprávět legendy. To, co slávisté předvedli loni a hlavně letos, totiž nemá obdoby. Jejich fanoušků už je mi opravdu upřímně líto. Většina z těch, co znám, už poznala, že za jejich trápení nemůže počasí, rozhodčí, Leška nebo Košťál. Za to si jich cením a za to s nimi, ač ze druhého břehu, soucítím.